Autor: Jussi Adler-Olsen
Série: Oddělení Q
Databáze knih
Vzkaz v láhvi, třetí případ oddělení Q pod taktovkou Carla a Asada s pomocí Rose a Yrsy je dílo kvalitní, ale relativně zdlouhavé. Pokud člověk není správně naladěn, cestu si ke knize bude hledat horko těžko. Už třeba i proto, že jde opět o únosy dětí, které rodiče nehlásí.
Rozvláčný začátek s nalezenou lahví s kusem papíru, který slibuje nádech mystična, vyšumí do ztracena. Místo toho se čtenáři postupně rozkrývá jedna z tváří vraha. Není to špatná strategie, je dost odporná a nahání husí kůži, i když není násilná. Já osobně bych volila jiný závěr této linie osobního života vraha, ale proč neroztáhnout příběh o nějakou další padesátku stránek? Ano, to je můj dojem - prostě jen natažení příběhu. Možná by to snad mělo hlubší dopad, kdyby byla více rozpitvána historie vraha. Nebylo jí v knize málo, nebyla odbytá, nezanechala spoustu nezodpovězených otázek. To až ke konci, který byl nejspíše šitý horkou jehlou. Postava vraha sama o sobě působila suverénně a uvěřitelně, dokonce se s ní dalo čas od času sympatizovat - důmyslnost pointy byla kvalitní a neotřepaná. Jussimu se vrah tentokrát hodně povedl.
Nejsem si ale jistá dokonalým trojlístkem pracujícím v suterénu na dánské policii. Tentokrát tedy čtyřlístku, protože se seznámíme s dvojčetem Rose. Carl mi začíná být protivný. Jeho věčné odpočívání a myšlení na ženské působí čas od času uboze. proto se jen stěží dá uvěřit tomu, že to je schopný profík, který má srdce na správném místě. Z Asada, jeho pravé ruky, se klube pomalu terorista, ale aspoň s úsměvem. Bodrý chlapík drží Carla v tempu a díky vtipnu se dají i náročnější pasáže zvládnout s pozitivním dojmem ze čtení. A to je podstatná informace. Nevím, zda jsem byla na celou knihu opravdu zle naladěna, nesedla mi nebo byly erupce na slunci. Nebo fakt šlo o děti, netuším. Každopádně dílo je vinuto v několika pohledech. Koukáme skrz vraha, skrz jeho manželku, skrz oběti, skrz Carla - skáčeme z jednoho kamínku na další kamínek a jsme zalhceni podstatnými informacemi. A do toho všeho si asad něčeho všimne a zatáhneme do knihy a příběhu i oddělení A z druhého patra. Proč?
Jde o silný námět, na který je navázáno spoustu balastu. Ač to bude znít divně - zdánlivě užitečného balastu. Pokud by jej tedy Jussi využil v dalších pokračováních (a už teď díky Selfies vím, že v sedmém díle stop po třetím moc nezůstalo). Proto mi vrtá hlavou, proč se Adler-Olsen pustil do tak rozsáhlého díla v podobě téměř dokonalé pavučiny. Proč si nechal tolik otevřených dveřích do budoucna? Co jej vedlo k tomu, aby rozehrál partii s Asadem a Rose zároveň?
Samo o sobě jde o dílo schované v poměrně tlusté knížce (moje verze z knihovna z nakladatelství Host má 552 stránek), které každou další větou klade nové otázky ať k případu neohlášených zmizení, Carlovu osobnímu a pracovnímu životu, Rose či Yrse nebo Asadovi. Všechno je důležité, ne všechno spolu souvisí a Carl je starý morous, který vás ke čtení ne úplně pozitivně motivuje. Nelituji času stráveného nad knihou (či v noci čtečkou), ale dala bych přednost svižné a vtipné Ženě v kleci nebo nechutně ulítlých Zabijácích.
Žádné komentáře:
Okomentovat